Vyjadřuje počet (frekvenci) realizací děje jako jeho příznaku, a to primárně adverbiálně (dvakrát se zpozdit), sekundárně adjektivně (dvojnásobný pozdní příchod). N.č. zahrnují určité číslovky (jedenkrát, dvakrát, třikrát, dvanáctkrát, jednadvacetkrát, stokrát, dvěstěkrát, třistapětadvacetkrát, tisíckrát, milionkrát, …; dvojnásob, trojnásob, …; dvojnásobný, trojnásobný, …; dvojnásobně, pětinásobně, …; dvojmo, trojmo, …; dvojitý, trojitý, …; dvojitě, trojitě, …) a neurčité číslovky (několikrát, párkrát, mnohokrát, mockrát, málokrát, nemálokrát, nejedenkrát, kolikrát, tolikrát; několikanásobný, kolikanásobný, …; mnohonásobně, …). Po slovotvorné stránce jsou n.č. jednak adv. utvořená z číslovek, a to sufixací (dvoj‑mo), n. konverzně z adj. n.č. (dvojnásob, dvojnásobně, dvojitě), n. kompozicí (pět‑krát), jednak adj. utvořená z číslovek kompozicí (troj‑násobný, jedno-duchý), n. sufixací (dvoj‑it(‑ý)), skloňují se jako adj., skloňování smíšené. Viz také ↗číslovka.